Playtime

Francie, Itálie 1967 / 113 min.

Režie: JACQUES TATI / Scénář: Jacques Tati, Jacques Lagrande, Art Buchwald / Kamera: Jean Badal, Andréas Winding / Hudba: Francis Lemarque, James Campbell / Hrají: Jacques Tati, Barbara Denneková, Reinhard Kolldehoff, Jack Gauthier, Yves Barsacq, France Rumillyová, Billy Kearns ad.

Třetí film s proslulou postavou pana Hulota zasazuje tvůrce do soudobé moderní společnosti, kde se ústřední hrdina neustále ztrácí a znovu objevuje v každodenním davu velkoměsta. Ocitá se uprostřed novodobého systému a fungování industrializované civilizace, kde ztrácí citový kontakt s lidskou bytostí. Komické situace zde vznikají na základě neporozumění Hulota technokratickému řádu novodobé society, kterou režisér karikuje. Snímek Playtime představuje v kontextu soudobé francouzské i západoevropské kinematografie nejen individuální koncepci „moderní grotesky“, ale zejména nové chápání filmového stylu. Jacquest Tati patří do kategorie autorského prototypu filmařů. Je autorem námětů, scénáristou, hereckým představitelem ústředních hrdinů a režisérem všech svých filmů, ve kterých si vytváří na základě kinematografických odkazů k různým podobám americké i francouzské němé grotesky individuální a originální tvůrčí přístup založený na striktní koordinaci jednotlivých výrazových prostředků. Z tematického hlediska spojuje jeho tvorbu především konfrontace protikladů – nejčastěji v prosté ústřední postavě ocitající se proti technokraticky založené moderní civilizaci. Tento rys se vedle jeho debutu výrazně projevuje v Mém strýčkovi (Mon oncle, 1958), kde se pan Hulot v moderní městské vile svých příbuzných střetává s novodobým interiérovým designem a nešikovně manipuluje s předměty a domácími spotřebiči. Téma jedinec proti novodobé společnosti je v rámci doby vzniku druhé poloviny 60. let typický pro následující Playtime, kde tvůrce bezprostředně a individuálním způsobem reaguje na soudobou atmosféru prostředí zindustrializované society.