Andaluský pes / Nenápadný půvab buržoazie

Francie 1928, 1972 / 118 min. / titulky

Režie: LUIS BUŇUEL / Hrají: Pierre Batcheff, Simone Mareuil, Luis Buñuel, Salvador Dalí, Robert Hommet ad.

Při psaní scénáře si Luis Bunuel a Salvador Dali dávali záležet, aby nic ve filmu nebylo racionální. Andaluský pes je 16 minut bizarních a surrealistických výjevů, které mohou, ale taky nemusí, něco znamenat. Ženské oko je rozříznuté vejpůl, muž za sebou táhne dva velké klavíry, na nichž jsou mrtví oslové a živí kněží, v díře v dlani se objeví množství mravenců, ... Surrealismus 20. let dominoval zejména ve výtvarném umění a v literatuře, teprve tímto kratičkým snímkem, na první pohled pouhou provokativní hříčkou, vstoupil i do hájemství filmu. Příznačná je zvláštní, jakoby halucinační atmosféra, která vytěsňuje potřeby vázat vyprávění do úměrných příčinnostních vazeb. Nad groteskní stylizací však vítězí bizarnost někdy až hrůzná – počínaje úvodním záběrem s rozřezávaným okem a konče pověstnou scénou, kdy mladík chtěje se dostat ke své milence táhne dva klavíry, na nichž spočívají mrtvá dobytčata, potřísněná krví a výkaly.

Jeden z posledních Buñuelových snímků Nenápadný půvab buržoazie vypráví o skupince přátel z vyšší společnosti, která se neustále snaží sejít se ke společnému obědu, večeři nebo zajít na čaj. Jejich pokusy však vždycky skončí neúspěchem, zapříčiněným většinou velmi zvláštními až absurdními okolnostmi. Jedná se o narážku na věčné "scházení se" lidí, aniž by se skutečně potkali v hlubším slova smyslu. "Mánie vytrvale se scházet, přemísťovat se a putovat je tedy pouze povrchní nervozitou, zakrývající v elegantních poutnících úzkostnou vnitřní nejistotu." (Jiří Cieslar) Ve filmu se prolíná skutečnost se snem a dokonce se snem ve snu.