Údolí včel + bonus: Hledání

ČR 1967 / 97 min. / ŠUP

Režie: František Vláčil / Scénář: Vladimír Körner, František Vláčil / Hrají: Petr Čepek (Ondřej z Vlkova), Jan Kačer (Armin von Heide), Věra Galatíková (Lenora), Zdeněk Kryzánek (pán z Vlkova), Miroslav Macháček (hnědý mnich), Josef Somr (Rotgier), Václav Kotva (sedlák), Petr Štěpánek (Markvart), František Husák (šedý mnich).

Údolí včel (…) je film velmi vysokých uměleckých hodnot, který právem patří do čelné skupiny naší soudobé tvorby. Je to rukopisem i uměleckým názorem film svébytně vláčilovský. Nevznikl na rozdíl od jeho dvou předchozích historických filmů podle literární předlohy, ale na základě původního Körnerova scénáře, který byl zjevně velmi blízký Vláčilovu pojetí historie i filmu. Vláčila zajímá historie jako živý proces, jako bojiště lidských vášní a zájmů, hledá v ní momenty spjaté s osudem lidství a bez jakéhokoliv učebnicového nebo lacině příměrového charakteru souvztažné k jeho dnešním osudům. V Údolí včel najdeme tuto souvztažnost k základnímu rozvrhu konfliktu mezi lidskou přirozeností a odlidštěným dogmatem. V konfliktu zemanského synka, který vyrůstá v chladně asketickém přímořském hradu řádu německých rytířů a jeho přítele Armina, je obsažen současně velký lidský i ideový svár. (…)

Před filmem Údolí včel uvedeme krátký dokumentární snímek Drahomíry Vihanové Hledání (1979, 15 min.), který přibližuje Vláčilovo natáčení filmu Koncert na konci léta. Dokument natočený v průběhu práce na tomto filmu zachycuje režiséra při práci na technickém scénáři i v průběhu natáčení. Černobílé pasáže mají dokumentární charakter, barevné části se soustřeďují na režisérovo vnitřní prožívání tématu filmu o Antonínu Dvořákovi.

František Vláčil se v 1960 se svým filmem Holubice zařadil do poetického proudu naší kinematografie, jehož se stal čelným představitelem zejména v historických baladách Ďáblova past, Marketa Lazarová, Údolí včel, Adelheid, Stíny horkého léta a Stín kapardiny. Velká míra imaginace, cit pro estetiku krajiny a přírodní atmosféry a úcta k minulosti a k vlastním kořenům vytvářejí z jeho díla trvalou hodnotu. Jeho filmy se vyznačují vytříbenou obrazovou kompozicí v kombinaci s emocionálním zapojením hudby. Pro náměty svých filmů sahal často k literárním předlohám (Alfred Technik, Vladislav Vančura, Vladimír Körner, Josef Čapek, Ladislav Fuks). Jako první získal v roce 1994 Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu, v roce 1997 mu byla udělena Cena Vladislava Vančury a v roce 1998 byl na MFF v Karlových Varech oceněn za celoživotní dílo. Film Marketa Lazarová byl v roce 1998 v anketě českých kritiků a filmových publicistů oceněn jako nejvýznamnější film ve stoleté historii české kinematografie.