Hanami

Francie, Německo 2008 / 127 min. / titulky

Režie: DORIS DÖRRIE / Scénář: Doris Dörrie / Kamera: Hanno Lentz / Hudba: Claus Bantzer / Hrají: Elmar Wepper, Hannelore Elsner, Nadja Uhl ad.

Japonské třešně jsou jako lidé - kvetou jen krátce. V každodenní rutině uvězněný Rudi je nevyléčitelně nemocný, ale jeho žena Trudi se rozhodne mu tuto strašlivou zprávu zatajit. Místo toho se řídí radou lékaře vydat se s mužem na jejich poslední společnou cestu. Jak ráda by konečně navštívila Japonsko, zemi, jež ji celý život fascinuje! Ale Rudi, který se děsí jakýchkoli změn, přání své ženy vehementně odmítá, a tak jejich cesta vede pouze za dětmi do Berlína. Ty jsou ale svými vlastními životy natolik zaneprázdněné, že rodiče nakonec odjíždí k Baltskému moři. Když zde Trudi náhle umírá, Rudi je zcela vyveden z míry. Rozhodne se přece jen do Japonska odjet, aby tak dodatečně naplnil největší přání své ženy, vidět kvést třešně, horu Fujijama a tanec smyslů - butoh. Teprve díky setkání s japonskou tanečnicí butoh se Rudimu podaří najít cestu do vysněného světa své ženy. Z původního útěku se nakonec s pomocí mladé tanečnice stane spirituální cesta k sobě samému - a k Trudi. Doris Dörrie („Muži“, „Nackt“, „Rybář a jeho žena“) se povedl díky klidné kameře a dlouhým záběrům venkovské oblasti Allgäu, ale i hektického Tokia nesmírně obrazný a emotivní snímek o lásce a smrti, loučení a promeškaných životních šancích. Rudiho rozlučkovou cestu provází melancholický humor, jež nám připomíná „Ztraceno v překladu“ Sophie Coppolové. Zároveň je snímek poctou japonskému klasikovi Yasujiro Ozuovi, který ve své „Cestě do Tokia“ z roku 1953 mistrně inscenuje rozpad rodinných struktur. Film získal čtyři německá filmová ocenění a byl nominován na Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně (Berlinale).