Jeden svět

festival

26.3. blok STÍNY PLAMENŮ NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

17:15 Zahrada / Garden / Režie: Ruthie Shatz, Ali Barash / Izrael, 2003 / 85 min. Sedmnáctiletý Palestinec Nino a o rok starší Dudu se živí prostitucí a prodejem drog ve vykřičené čtvrti Tel Avivu zvané Zahrada. Oba dva utekli z domova, protože je rodiče bili, a na ulici přežívají již mnoho let. Když se Nino, který je v Izraeli ilegálně, pokoušel navštívit svou rodinu, prostřelil mu vlastní bratr nohu a nakonec skončil pro podezření z kolaborace v rukou palestinské tajné služby. „Kdy budeme konečně žít své životy?“ ptá se Dudu a Nino mu odpovídá: „Až Bůh zemře.“ V časosběrném dokumentu sleduje dvojice izraelských tvůrců jejich osudy do nejmenších podrobností. S využitím ukrytého mikrofonu je jim v patách na cestě za klienty, zaznamenává chvíle pomíjivého štěstí na domácím divokém večírku, pravidelné problémy s policií i průběh soudního stání s Ninem. Z bezprostředních a nebývale otevřených výpovědích je zřejmé, že jediné, čemu oba přikládají určitou hodnotu, je jejich přátelství a touha navždy opustit telavivskou Zahradu.
19:00 Arniny děti / Arna´s Children / Režie: Danniel Mer Khamis, Danniel Juliano / Izrael, 2003 / 84 min. Již od dětství se palestinské děti v uprchlickém táboře Džanín učí házet kameny a zpívat nenávistné písně o Izraelcích. Vitální Židovka Arna, která si v padesátých letech vzala za muže Palestince, se rozhodla uprostřed Džanínu, zmítaného neustálými střety, postavit divadlo. Smyslem jejího projektu bylo vštípit místním dětem, že frustraci, hněv a smutek nad pravidelnými ztrátami svých bližních mohou ventilovat i jiným způsobem než házením Molotovových koktejlů. Okupace a přetrvávající konflikty však její snahu úplně zmařily. Nedlouho po Arnině smrti se ve městě rozpoutaly další kruté boje. Její syn Juliano se po pěti letech vydává znovu do Džanínu a pátrá po osudech chlapců, kteří tehdy v divadle pravidelně vystupovali. S kamerou se Juliano účastní jejich útoků proti izraelským tankům a zjišťuje, že stejně jako budova divadla, tak i projekt jeho matky se nachází v troskách. Dva z chlapců padli při střetech s izraelskými vojáky a další zemřel jako sebevražedný útočník.
27.3. Blok JEDNI Z MNOHA
17:00 Netolerance / Intolerance / Režie: Marko Popović / Srbsko, 2002 / 25 min. Veřejně přiznat odlišnou sexuální orientaci je ve společnosti poznamenané nacionalismem, netolerancí a deset let trvající válkou životu nebezpečný krok. ………… Dvacetiletý Ivan Jokič studuje na bělehradské univerzitě molekulární biologii. Do školy jezdí taxíkem, v kapse nosí skalpel, trpí paranoidními stavy a ze spánku ho často budí noční můry. Nápadnými slunečními brýlemi, obarvenými vlasy a celkovou vizáží dává jasně najevo svou homosexuální orientaci. „Byla bych raději, kdybys znásilňoval a zapaloval domy. Ale tohle… Jsi zrůda,“ řekla Ivanovi jeho vlastní matka a dodala, ať je opatrný. Oprávněnost jejích obav zažil Ivan několikrát na vlastní kůži. Kvůli zmlácení na koleji, kopancům do hlavy v centru Bělehradu za lhostejného přihlížení policistů či kvůli brutálnímu napadení svých přátel při pokusu o uspořádání „Pride Parade“ občas přemýšlí o odchodu do Německa. Z Ivanových slov a ze záběrů na násilnosti vůči sexuálně odlišně orientovaným jedincům je zřejmé, že „coming out“ ve společnosti poznamenané nacionalismem, netolerancí a deset let trvající válkou je životu nebezpečný krok. Navzdory svému strachu se ale Ivan nehodlá vzdát práva na veřejnou manifestaci své identity.
17:30 Larry z naší ulice / The Collector of Bedford Street / Režie: Alice Elliott / USA, 2001 / 35 min. Larry z naší ulice je krátký dokument o životě Larryho Selmana, mentálně postiženého 60-tiletého souseda autora filmu. Místní aktivista a fundraiser Larry dokáže každý rok vybrat na charitativní účely tisíce dolarů, zatímco sám žije na hranici chudoby. Jeho obec ale pro něj založila fond, který mu umožní služný život. Je to poprvé, co takovýto fond založila skupina lidí a nikoli příbuzní postiženého. Film přibližuje lidský příběh, jakých se za statistickými čísly o mentálně postižených ukrývá mnoho. Dokumentuje, jak se v lidském společenství vyvíjí tolerance a pochopení.
18:30 Krev mé krve / My Flesh And Blood / Režie: Jonathan Karsh / USA, 2003 / 84 min. „Děti jsou dar,“ tvrdí Susan Tomová. Z málokterých úst znějí tato slova přesvědčivěji. Susan se totiž na „plný úvazek“ stará o jedenáct adoptovaných dětí sužovaných nejrůznějšími handicapy. Chybějící končetiny, mentální zaostalost, těžké popáleniny, a dokonce ani pokročilé stadium rakoviny však z jejího příbytku nedokážou vyhnat humor, naději a drobné každodenní radosti. Režisér Jonathan Karsh se v duchu cinéma vérité rozhodl zmapovat čtvero ročních období této pozoruhodné rodinky, v níž vládne svou pečující rukou bezprostřední Susan. Bez laciného sentimentu a s citem pro zachycení všednodenních malých dramat nás režisér v emocemi nabitém snímku seznamuje s dětmi, které se „božímu úmyslu“ poněkud vymkly z rukou. S dětmi, kterým se nic nenalhává ani nepřikrášluje a pro které je jejich adoptivní matka doslova vším.