Pohádka pohádek + Sen noci svatojánské

ČR 1959 / 75 min / Rusko 1973-1979 / 60 min. / titulky

*Sen noci svatojánské Režie: Jiří Trnka / Scénář: Jiří Trnka, Jiří Brdečka, Josef Kainar / Kamera: Jiří Vojta / Hrají: komentář Jiřího Kainara mluví Rudolf Pellar. *Pohádka pohádek Rrežie a scénář: JURIJ NORŠTEJN / Výtvarník: Frančeska Jarbusovová ocenění (Pohádka pohádek): 1984 – Festival olympijských umění v Los Angeles: nejlepší animovaný film všech dob 1980 – MFF Lille, Francie: Velká cena poroty 1980 – MFF animovaných filmů Ottawa, Kanada: První cena 1980 – MFF kreslených filmů Zagreb, Jugoslávie: Velká cena

Jurij Norštejn (1941, vl. jménem Jurij Filipovič Norštejn) se narodil v Moskvě židovským rodičům. Po absolutoriu animace na místním VGIKu (1961), pracoval jako animátor v Sojuzmultfilmu, největším sovětském studiu animovaných filmů. Roku 1968 natočil film DVACÁTÉHO PÁTÉHO – DEN PRVNÍ, kde na pozadí hudby Dmitrije Šostakoviče kombinuje poezii Majakovského a motivy Maleviče s obrazy ruských umělců. Film byl v Rusku zakázán jako „příliš formalistický“. Mezníkem v Norštejnově tvorbě se stal film BITVA U CHRŽENCE (1971), na kterém se podílel jako animátor i jako spolurežisér klasika ruské animace Ivana Ivanov-Vana. Stalo se veřejným tajemstvím, že tento výjimečný film, v němž jsou pozoruhodným způsobem oživeny postavy, motivy a výjevy z tradičních ruských ikon, je převážně dílem tehdy neznámého animátora, pod které se Vano pouze podepsal. V současnosti je Norštejn považován za jednoho z nejlepších ruských režisérů animovaného filmu. Holandský animátor Gerrit van Dijk o něm prohlásil: „Norštejn dostal do animace filozofii, což je skvělé. Měl jsem tu čest ho poznat, je to člověk s ryzím charakterem.“ OCENĚNÍ: 1984 – Festival olympijských umění v Los Angeles: nejlepší animovaný film všech dob / 1980 – MFF Lille, Francie: Velká cena poroty / 1980 – MFF animovaných filmů Ottawa, Kanada: První cena / 1980 – MFF kreslených filmů Zagreb, Jugoslávie: Velká cena ad První širokoúhlý loutkový film na světě si vyžádal několik let příprav a práce, výsledek však ještě po více než čtyřiceti letech dokáže diváky nadchnout. Jiří Trnka zde zúročil zkušenosti z předchozích filmů a plně využil schopnosti týmu animátorů, který vychoval. Dvěma technickými experimenty však byly širokoúhlý formát obrazu a barva. Pro snímání z někdy doslova několikacentimetrové vzdálenosti musely být z Francie dodány upravené objektivy systému Totalvision. Snímání probíhalo na tehdy nejkvalitnější barevný negativ Eastmancolor. Vznikaly zároveň verze na širokoúhlý i klasický filmový formát, materiál byl zpracováván v Paříži a premiérová širokoúhlá kopie měla zvuk zapsaný v magnetických stopách. Děj vychází ze stejnojmenné hry W. Shakespearea a rozvíjí fantaskní situace, které nelze doslovně realizovat na jevišti. Problémy se zaplněním prostoru širokoúhlého plátna se Trnka snažil řešit nápaditou kompozicí, detailem, děleným obrazem a dynamickým pohybem kamery. Vynikající jsou davové scény i jednotlivé herecké výstupy loutek (poprvé v Trnkových filmech mají realistické proporce latexových těl a pět prstů). Výborná hudba Václava Trojana vhodně ilustruje příběh, místy ji však ruší čtený komentář, který v původně ryze pantomimickém filmu nebyl Trnkou zamýšlen, nakonec ale byl doplněn pro lepší orientaci diváků v ději. Díky komentáři v podání jednoho herce film ovšem snadno plnil i exportní úkoly (anglickou verzi četl Richard Burton). Sen noci svatojanské zůstal dodnes ojedinělým dílem české i světové kinematografie.