Amarcord

Itálie, Francie 1973 / 123 min. / nevhodné pro děti do 12 let / titulky

Režie: FEDERICO FELLINI / Hrají: Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei, Maria Antonietta Beluzzi ad.

Felliniho autobiografický film Amarcord se odehrává v Rimini, režisérově rodišti, ve 30. letech. Fellini ve filmu vzpomíná na své dospívání, k němuž nutně náleží třeba i první erotické zážitky, tajné návštěvy kina či platonická láska. Fellini se obrací k éře italského fašismu – k době, kdy sám prožíval mládí, kdy se vyrovnával se zkostnatělou školskou výchovou a kdy získával první sexuální zkušenosti. Ačkoli to režisérovi mnozí kritici zazlívali, není divu, že v plejádě často groteskních příhod, spojených zejména s institucí rodiny vnímané jako základní pilíř společnosti, se samotná existence represivního režimu odsouvá nejprve do pozadí a poté zcela vytěsňuje. Jenže Fellini nezkoumá politický systém, ale postihuje život úplně obyčejných lidí v podmínkách, které dosud považují za více či méně normální, v nichž se konflikty vyznačují spíše trapností než „heroičností“ a ve kterých zaznamenáme spíše směšné pinožení a donkichotství než cokoli jiného. Lidé se oddávají karnevalovému veselí, radují se z maličkostí, s veškerou vážností prožívají drobná traumata, zvědavě přihlížejí grandiózním oslavám nebo průvodům a všechno, co je alespoň na okamžik vytrhne z všední existence, jsou ochotni jako stádo přivítat fašistickým pozdravem. Nadšeně poslouchají propagandistické fráze o rostoucí síle italského národa (údajně až teď) navazujícího na velikost dávného římského impéria. Film získal roku 1975 Oscara za nejlepší zahraniční film. Fellini byl navíc oceněn dalšími cenami - mj. Cenou newyorských filmových kritiků, "Stříbrnou stuhou" Italského národního syndikátu novinářů a "Davidem" francouzského syndikátů filmových recenzentů.