Kinolektoráty Davida Crystala
Na rozdíl od mnoha klasických akademiků Crystal umí vysvětlovat nejintelektuálnější pojmy jednoduše a výstižně, navíc upozornit na nejširší možné souvislosti. Je mistr popularizace a jako takový se stal pravidelným konzultantem pro rozhlasové a televizní programy BBC. Je rozeným bavičem a jeho vystoupení se synem Benem Crystalem na letošní Letní filmové škole s výběrem sonetů Williama Shakespeara se stal nezapomenutelným zážitkem.
David Crystal je uznávaným světovým expertem na téma vymírajících jazyků a z tohoto procesu nevylučuje v budoucnosti ani svou rodnou angličtinu. Je velice přístupný a otevřený k diskuzi a jeho široká paleta znalosti zaručuje velice zajímavá setkání. Uvítá Vaše dotazy.
V rámci XIII. semináře britského filmu, jehož hlavním tématem je Britská literatura ve filmu, si po dohodě s Jiřím Králíkem a Michaelem Havasem vybral následující témata: William Shakespeare, Charles Dickens, Jane Austen, Graham Greene a Thomas Hardy (podrobně viz níže).
Lingvistický pohled na britskou kinematografii
Vypravěčský potenciál filmu se již dávno stal spojencem literatury, zejména románů a dramat. Motivuje také svůj vlastní obor - příkladem je Literature/Film Quarterly, čtvrtletník pro literaturu a film, mezinárodní časopis pro studium adaptací, který vychází od roku 1973. Existuje také mnoho příruček, průvodců a kurzů věnujících se vztahu mezi literaturou a filmem, například kniha Roberta Stama a Alessandry Raengo Literatura a film: průvodce teorií a praxí filmové adaptace / Literature and Film: a Guide to the Theory and Practice of Film Adaptation (2004). Neexistuje však žádný časopis s názvem "Jazykový/Filmový čtvrtletník", ani nic podobného. Marně jsem pátral po příručkách zabývajících se vztahem mezi jazykem a filmem (kromě těch, které používají termín "filmový jazyk" a nahlížejí na film jako na sémiotické médium).
Existuje jen jedna oblast, v níž se jazyk a film setkávají - v učebně pro Výuku anglického jazyka (ELT - English Language Teaching), kde si cení užitečnosti filmů na videu a DVD zejména jako prostředku, který dokáže poskytnout studentům bohaté a motivující zdroje autentického materiálu. Nabízí jim tak mnohem širší výběr modelů použití, se kterými by se jinde nesetkali. Typickým textem je Video v akci / Video in Action (1990) Susan Stempleski a Barryho Tomalina. Tato otázka se však neobejde bez polemiky, protože nekonstruktivní pohled může fungovat spíše jako rozptýlení, než posílení. Vizuální bohatost filmu tak odvádí pozornost od lingvistického obsahu. Film je rovněž časově náročný a fragmenty mohou být bezvýznamné nebo zavádějící. Ale díky dobrému pedagogickému přístupu dokáží filmy upozornit na takové aspekty jazykového vzdělávání, jako jsou výslovnost, slovní zásoba, různá hlediska konverzační interakce, vypravěčské schopnosti, stylistické kontrasty (např. formalita) a kulturní rozdíly. Takový je film ve službách jazyka.
Můj přístup je přesně opačný. Chci, aby bylo studium jazyka (lingvistika) používáno také ve službách filmu, aby po právu podpořilo pochopení a ocenění filmů. Film poskytuje jedinečnou příležitost setkat se s mluveným jazykem v celé jeho historické a současné rozmanitosti. V důsledku se s ním však setkáváme v celé jeho složitosti. S jazykem plným slangu, místního dialektu a zejména s rozmanitostmi jazyka (vezmeme-li v úvahu oblibu adaptace historického románu), které jsou vzdáleny od norem současné angličtiny. Toto jsou oblasti užití filmu, kterým se ELT snaží vyhýbat, protože pro posluchače představují určité překážky. Pro filmového nadšence jsou to však oblasti, kterým se nelze vyhnout, protože mnoho postav, výprav a zápletek na nich může záviset. Proto jsem se rozhodl představit na Semináři britského filmu řadu snímků, které kromě toho, že si vybudovaly své místo v anglické literatuře a kinematografii, poskytují odlišné pohledy na užití anglického jazyka. (David Crystal)
- Charles DickensDickens předkládá filmařům obrovskou výzvu a příležitost. Jeho detailní popisy scén a postav nenachází v britské próze obdoby. Tato verze Nadějných vyhlídek je možná jednou z nejuznávanějších filmových adaptací a skvělou realizací kinematografického potenciálu, jenž román nabízí. Vytváří z něj i zajímavé cvičení, díky kterému můžeme sledovat, jak stupňující se realismus Davida Leana dokázal přivést Dickensova slova k životu.
(David Crystal) - Graham GreeneJazyk je hlavním motivem filmu Třetí muž – jazyky čtyř okupantských vojsk ve Vídni, němčina jako jazyková bariéra podporující zápletku, přednášky, psaní románu, rozmanité přízvuky, britská a americká angličtina… Graham Greene zvolil ve svém scénáři minimalistický hovorový styl angličtiny. Občasné potíže, které pro člověka, jež není rodilý mluvčí, vyvstanou, jen stěží překáží tolik vychvalované scéně, hudbě a kinematografii. Tyto prvky se prolínají takovým způsobem, že Třetího muže řadí mezi první v žebříčku nejlepších britských filmů a můj oblíbený film mezi mé obsese.
(David Crystal) - William ShakespeareShakespearův jazyk je často vnímán jako jazyk obtížný a nepřístupný, ale potíže ustávají v momentě, kdy jeho dramata umístíme do jejich původního divadelního prostoru a přemítáme, jak se asi psalo v alžbětinské Anglii. Jednou z nejnápaditějších rekonstrukcí alžbětinského divadelního světa je bezpochyby Zamilovaný Shakespeare / Shakespeare in Love, jehož vtipný scénář důmyslně propojuje lingvistickou a literární skutečnost s fikcí. Zamilovaný Shakespeare je také holdem válce a emigraci, které po věky přispívají jazyku: spoluautor scénáře Sir Tom Stoppard se narodil ve Zlíně v roce 1937, v Československu, a v prvních pěti letech svého života, kdy mluvil česky, nic nenaznačovalo tomu, že je pan Stoppard předurčen k tomu, aby se stal jedním z mistrů moderního anglického jazyka.
(David Crystal) - Jane AustenAčkoliv nás dnes od Jane Austen dělí méně než 200 let, je lákavé nakládat s jazykem jejích románů identicky, jako s jazykem naším. Austen se právem proslavila vášnivým pozorováním postav, velká část půvabu jejího díla tak vychází ze stylu, kterým líčí charaktery skrze jazyk. Jazyk, kterým postavy promlouvají v rozhovoru, a který se nepatrně liší od jeho dnešního užití. Ve svém Rozumu a citu zachoval Ang Lee mnoho z lingvistického ducha doby.
(David Crystal) - Thomas HardyLingvistický, stejně jako sociální předěl odděluje postavy v románu Tess (Tess Of The D'urbervilles) Thomase Hardyho. Ty, jež své sociální postavení změní (tak, jako Tess), změní také svou řeč. Regionální dialekt fiktivního Wessexu hraje v knize hlavní roli a ve filmu Romana Polanského je také spolu s venkovskou krajinou věrně obnoven.
(David Crystal)
Městská kina Uherské Hradiště | www.mkuh.cz | 2011
